Nové články

Zpravodajství

Kronika PORGská

Ankety

Rozhovory

Výkřiky do tmy

Knižní koutek

Počítačové hry

Praskající bubínky

Literární patvary

Křeče bránice

Ostatní články

Fotografie

Downloady

Freeware hry

Programy

Wallpapery

Zajímavé odkazy

Adresář e-mailů

Redakce Echa

Obsahy

Byjologyckej vejjezt

Sraz k odjezdu z Florence měl být v pátek v 9:30. Já jsem ale přijel dřív, na to, jak chodím všude brzo, jen o 45 minut, a tak jsem čekal v metru. První přišel Jirka a hned za ním Lucka. A tak jsme vyrazili na nástupiště. Tam seděl, no vlastně spíš ležel, na lavičce Marek, který měl na uších sluchátka a zavřené oči, aby neviděl kolemuklízející městské služby. Asi kolem čtvrt na deset začali přicházet ostatní. Paní profesorka Kusáková nám řekla, že čtyři lidé nejedou, a tak jsme se toho s Markem prodali. Je docela logické, že Markovi nikdo nevěřil, že prodává letenku na Floridu, a že tam na ní může jíst i v Mckáči. Prodali jsme všechny čtyři, a tak jsme si aspoň vydělali na jídlo, které jsme si sebou nevzali.

Cesta byla již tradičně zábavná, hlavně díky Markovým rýmům. Když jsme dojeli do Hutě a slušně pozdravili venkov, šli jsme do nějakého srubu, kde jsme měli spát. A to by s námi nesměla být paní profesorka Fořtíková, abychom hned našli na vycházku do lesa. Na vycházce jsme se každých padesát metrů zastavovali u kytiček. Takže deset kilometrů jsme šli opravdu dlouho. Nakonec jsme ale došli ještě v pátek. Večer jsme se učili kytičky a potom jsme šli spát do pokoje, ze kterého nás v půl druhé vyhodila jedna z rozespalých profesorek se slovy ať jdeme do svého, a že to ráno vyřídíme. Museli jsme se naučit pět názvů rostlin. V latině.

V sobotu jsme šli také na vycházku, která byla úspěšná, protože se ztratilo jen 20% studentů. Ti se ale večer našli. Tento krásný den jsme my hrdinové trávili v kraťasech, protože mi ráno bylo řečeno, že bude "asi dvacet". Nebylo. Lilo. Ale naštěstí s námi byl "kamarád" paní profesorky Fořtíkové Miloň. To bylo dobré, protože jsme se po večerním učení na zítřejší poznávačku mohli bezpečně tmelit na nenašem pokoji. Kupodivu na nás nikdo nepřišel.

A v neděli se jelo domů. Do Prahy. Pěšky a vlakem. Byla poznávačka a uklízelo se. Teda bohužel ne samo. Před odchodem byly ještě vyhlášeny výsledky soutěže o miss lesa, kterou vyhrála Kamila, druhý byl Marek a třetí Eva. Musím ale říci, že užasné oblečení měli skoro všichni, a že jsme se úžasně bavili pohledy venkovanů, které říkaly: "tyhle sou jako z Prahý, jóó"? A potom jsme už jenom šli a šli a jeli a jeli a jedli zmrzlinu a jeli a spali.

Celkově bych tento výlet shrnul jako nejsprostější v dějinách kvartánek. Kluci jenom korigovali kultovním "drž hubu" s důrazem na drž a hubu. Větu vymyslel (vymyslel??? - pozn. edit.) Marek a byla pronášena jako každá druhá v našem pokoji.

Autor článku: Adam Votava
Další články od tohoto autora
Článek vyšel v neděli 13.5. a zaujal už
lidí